Obávaný a uznávaný kritik webových stránek, známý z diskusních fór věnujících se webdesignu pod nápaditou přezdívkou „Dr. Hafoň“, dorazil poslední doušek odporně přeslazené rozpustné kávy a vyrazil na okružní cestu webdesignerským světem. Miloval svého koníčka, ale méně už svou práci. Oficiálním občanským povoláním byl totiž obsluhou čerpadel v odporně zapáchající plynárně pamatující první let člověka do vesmíru. Neoficiálně se ale pasoval na nejlepšího kritika v Čechách a nešťastným webdesignerům nechával sežrat všechnu svou frustraci a pocit malosti. Ostatně jedno z menších čerpadel, jehož útrobami proudily tisíce litrů vysoce podchlazeného metanolu za minutu, jeho sporou postavu převyšovalo o dobré dva metry. Také byste se cítili nicotní a bezvýznamní. Kdybyste navíc vypadali jako svůj vlastní rentgenový snímek.
Moderní doba ale dorazila i do těchto historických míst. Zastaralá technologie se postupně dočkávala zásadních inovací a tak se v čerpadlářském velíně (což bylo avantgardní synonymum pro kamrlíček vybavený pouze varnou konvicí a dřevěnou židlí odhadem z roku 1923) objevil fungl nový počítač disponující připojením k internetu. „Hafoň“ věděl mnohé o technologii výroby plynu a ani ťuk o tvorbě webové prezentace, což bylo dobře, protože se někde dočetl, že nejlepší kritici mají v profesních stanovách zásadně zakázáno práci kritizovaného ovládat, aby si zachovali potřebný zdravý odstup. A odstup, to on měl. V tomto ohledu naplňoval stavovské předpisy na sto procent, protože o tvorbě webu neměl ani páru.
Některé jeho hlášky zlidověly a byly často citovány a používány i méně erudovanými rádobykritiky. Například jeho skvělá kritika webu jakéhosi nevýdělečného občanského sdružení s textem: „To je hlína hlínoucí, ty voe“ byla autorem webu po právu oceněna a v mnohém také přispěla ke zlepšení jeho práce. A ke zvýšení sebedůvěry ve vlastní schopnosti.
Je ale fakt, a „Hafoň“ si to sebekriticky přiznal jako první, že mu docházejí hlášky a ubývá inspirace. S hrůzou zjistil, že se začíná opakovat a tak zhruba polovinu pracovní doby vymýšlel originální formy hodnocení. Právě dnešního rána se mu dvě výjimečná slovní spojení podařila a už se nemohl dočkat, až je otestuje v praxi. První bylo ve své jednoduchosti jedinečné a „Hafoň“ jenom zamračeně uvažoval, jestli se za trojtečkou píše tečka či nikoliv. Nakonec mávnul rukou a zvolil šalamounské řešení. Za větu „Blééééééééé...“ prostě vrazil smajlíka mračouna a bylo vymalováno. Informačně otylá věta tak získala elegantní a nepřehlédnutelný grafický prvek. Paráda. Zálibně se usmál a vyrazil do sekce Kritika webu na světoznámém serveru Interval.cz, kde už od božího rána byla vhodná oběť připravena. Webová prezentace vycházející hvězdy českého filmového nebe si určitě zlepšit zasloužila a „Hafoň“ věřil, že jeho dobře míněné rady pomohou autorovi webu jeho prozatím nehezké a odporně tmavé dílko zkultivovat.
Zkušeným pohybem odloupl filtr z už tak krátké cigarety značky Start, zapálil, mocně vdechl kouř a zahnal tak nepříjemný zápach všudypřítomného čpavku. „Jdeme na to, doktore,“ dodal si kuráže a jeho dva zažloutlé prsty se zázračnou rychlostí patnácti úderů za minutu rozlétly po klávesách. „Tebe si podám, filuto,“ uchechtnul se pomstychtivě, když zjistil, že kritizovaný web byl signován jako profesionální tvorba. „Tenhle vyrobenej paskvil si za rámeček nedáš, i kdybys ho měl s obloučkama,“ pomyslel si ještě a s hlubokým uspokojením a pocitem dobře vykonané práce splodil svou prozatím nejlepší kritiku. Tak úžasnou a tak nabitou dobře míněnými radami, až mu přišlo líto, že neexistují nějaké obdoby Oskarů pro zasloužené kritiky. „To jsem mu to nandal, vocasovi,“ típnul vajgla, naposledy zkontroloval stylistiku a pravopis a odeslal svůj příspěvek směrem k adresátovi. Shrbená ramena se narovnala, dosud zachmuřenou tváří se rozlil zasněný úsměv a vlastní sebevědomí vyšlapalo další tři patra směrem do nebeských výšin. Život je přece tak krásný.
Zachovejme si památnou kritickou větu pro nastupující generace webdesignerů: „Dost tak všechny o ničem, humáč, fuuuuuuuuuuuuj.“