V životě každého jedince, a je putna zda ženy či muže, dojde nutně k okamžiku, kdy místo do neznámé a zajímavé budoucnosti upře svůj zrak do známé a nezajímavé minulosti. Uvedenému jednání se říká trochu vznešeně účtování s minulostí, ale neznamená to v podstatě nic jiného, než vyjádření odvěké touhy člověka po sobě dalším generacím něco zanechat. Ohlédnutí přitom bývá jediný způsob, jak na sto procent zjistit, zda po vás vůbec něco zbylo a jestli to, co zůstalo zachováno, bude mít pro vaše následovníky alespoň nějaký užitek. Webdesigner (či webdesignerka) nebývají výjimkou z pravidla a chovají se naprosto stejně jako celý zbytek lidské populace. Ohlížejí se přes rameno. Mají ale jeden vážný problém.
Egyptští faraoni či stavitelé pyramid měli celkem jasno. Vybudovali díla, která přežila tisíciletí a dá-li klima a Taliban, pár dalších tisíc let s námi kamenné monumenty pobudou. Co má ale dělat webdesigner v okamžiku, kdy se dočte, že průměrná životnost každé internetové prezentace je zhruba dva nepřestupné roky? Co dva roky vážit dlouhou cestu do minulosti a oblíbená dílka uchovávat na nespolehlivém pevném disku? DVD? Inkoustem vytisknout? Nebo se spolehnout na bezvadné archivační webové služby, ačkoliv jejich výsledky jsou tristní až nesmyslné? Důkaz neužitečnosti podobných služeb se v plné nahotě projevil zde a jedná se o můj první ryze komerční web. Rád bych se pokochal, ale řekněte sami, ohlíželi byste se v tomto případě s láskou a úctou?
Ano, přátelé, je nutné přiznat si holý a nemilosrdný fakt, že po webdesignerovi (nebo grafikovi, což často bývá totéž), ať je jakkoliv úspěšný a uznávaný, po pár letech nezbude nic než digitální prach. Nejasná vzpomínka na dílo, které v době vzniku okupovalo autorovo duši a nedalo mu spát. A naštvalo spoustu uživatelů. Víc nic. Taková je nepřikrášlená pravda. Lidská paměť je navíc neuvěřitelně děravá a totéž platí i o člověku. Pamatujeme si možná první lásku, první sex, první cigaretu a první dostání napřesdržku. Poslední jmenované často velmi výrazně a mé tři stehy by mohly vyprávět.
Pamatujeme si také svůj první web, především my staří harcovníci, kteří s jednou verzí vydrželi i rok, považte. Děsný cvrkot moderní doby nás ale nutí neustále něco předělávat a nemalou měrou k celému šílenému kvapu přispívají neustále se rodící CSS galerie plné až přiblblých webdesignerských klišé (o těch bude řeč příště). Kupříkladu můj nový grafik, se kterým rád a dobře spolupracuji teprve necelé dva měsíce, stihnul dobrovolně už čtyřikrát změnit vzhled své webové prezentace. Co po něm zůstane? Chaos.
Rozhodl jsem se tudíž navzdory danému nepříznivému osudu, že nová grafická podoba mého Blábolníku, kterou máte tu čest spatřit zatím v takřečené alfabeta fázi, bude tou poslední, kterou kdy vyrobím. Už nikdy jinak. Mé rozhodnutí přitom bude mít dva zásadně kladné dopady. Starému a vetchému webdesignerovi jménem Plaváček umožní ohlížet se často s láskou do minulosti a mým věrným čtenářům poskytne záchytný bod, kam se budou (doufám) rádi a často vracet. Jako domů. Protože tady se nic měnit nebude. Naprosto nic.
Jenom na okraj - zásadní změnou neprošel jenom vzhled, ale také redakční čili administrační systém, který se při prvním použití ukázal jako dostatečně jednoduchý až blbuvzdorný a za který tímto musím jeho autorovi veřejně poděkovat. Trval na tom. Ostatně vyzkoušet si ho můžete sami, ale pozor - grátis není.
Jediná změna, která se může v budoucnu přihodit je, že reklamy bez AdSense z důvodu ziskuchtivosti vyměním za fungl nový reklamní systém známý pod názvem bez AbSence.
Ale to je maličkost, která vás rozhodit nemůže.