„Dneska večer se mi nějak nepostavil. Tedy – hehe - postavil se chudák asi tak přibližně na půl žerdi, ale to má nová přítelkyně nezvládla, bo je dole jaksi rozměrnější. Hehe. Dokonce ani pusou to nějak nešlo, bo byla ráno u zubaře a tak jí šla ústa šejdrem. Celý večer stál za starou bačkoru. Skoro nic nebylo a tak nuda...“ Delete. Nenápadná klávesa odnesla první odstavec zásadního a do budoucna možná hojně navštěvovaného příspěvku k digitálním jatkám, kde se jedničky a nuly popravovaly jako na běžícím pásu.
„Kravina, moc bo a navíc to není celá pravda,“ usoudil bloger moudře, „tohle už lidi nebere, když máme YouTube a Ostravak skončil. Taky je tam děsně málo detailů, chtělo by to nějakou specialitku. Nářez a bombu - prostě nějakou nezvyklou divočárnu.“ Návštěvnost jeho blogu se propadala do červených čísel a on to nesl velice těžce. Snažil se prorazit a dostat se mezi blogerské celebrity. Mezi ty, co vlastní dva tisíce spokojených čtenářů denně. Nebo i více.
Jenže co máte dělat ve světě, kde všichni lidé píšou, ale nikdo nečte? A když ti zoufalci, co čtou, navštěvují jedině a zásadně blogy, na které zároveň píšou, protože loví pochvalné komentáře? Matematicky vzato vzájemný poměr čtenářů a autorů zůstával stabilní, ale zároveň s tím, jak přibývalo elektronických deníčků, logicky ubývalo těch, kteří jejich čtení věnovali svůj drahocenný čas. Drahocenný proto, že půlku večera každý z nich věnoval tomu, aby něco ze svého bouřlivého života sdělil ostatním a tím pádem se na procházení a čtení blogů těch, kteří oznamovali světu jinými slovy v podstatě totéž, jaksi nedostávalo času. „Nepřímá úměra se tomu říká, tuším,“ zalovil ve svých skrovných znalostech matematiky základní školy, což byla blbost. Tak jinak.
„Ráno bylo hrozný a to už v půl sedmý. Tedy, normálně vstávám v devět, ale nějak se mi to vymklo, takže ráno přišlo dřív než normálně přicházívává. Klofáček se zbytky zubní pasty značky Klindomyn ležel pod umyvadlem, kde ho má přítelkyně ve stresu odložila, protože frčela k zubařovi. A k večeru, když došlo na věc, ji normálně pravidelný orální sex nějak nešel z pusy. Hehe...“ Delete.
Pro svou hvězdnou kariéru udělal všechno. Vymyslel si dokonce i fakt údernou a bezvadnou přezdívku, která byla snadno zapamatovatelná a hodně svěží. Obrazil blogy všech svých úspěšnějších kolegů, kde se inspiroval, leckdy dokonce i nemravně kradl, ale úspěch nepřicházel. Minus sedmnáct návštěvníků za jeden jediný den nesl těžce a k falšování výsledků veřejné statistiky se zatím nedonutil ne proto, že by si netroufl, ale protože tak ostřílené programátorské eso ještě nebyl. A věděl, že bez sexu v textu úspěch nepřijde. Tak znova.
„Má přítelkyně byla u zubaře. To je doktor, který se od gynekologa liší jenom tím, že do našich útrob kouká z jiné strany. Večer si pak tak nějak sedíme u televize, plazmové za dvěstěpadesátsedmtisíc, popíjíme bezvadné a všeobecně sladké portské, klábosíme o nepodstatných věcech, jako je daňová reforma o patnácti procentech a vlivu lidské civilizace na globální oteplování, a v tom vám to na mě přijde. Se vší naléhavostí. Svíčka hadr, tvrdý jako diamant a přítelkyně jenom vyvaluje oči. Neví, co s tím. Zkus pusu, říkám a odhazuji břicho v dál...“ Delete. Moc ukecané. Stručnost je v módě.
„Dr. Plk,“ jak si říkal, měl pocit, že nadužívá výrazu „hehe“ a přitom celý příspěvek byl pořád jenom slabý odvar zážitku, který večer skutečně absolvoval. Jenže „hehe“ bylo tak neotřelé, nepříliš používané a zároveň tak sexy. Ne, to v jeho příspěvku chybět nesmí. Tak naposled. Zadumal se, hutně si srknul zbytku portského z minulého večera a vyplodil příspěvek, za který by se žádný profesionální spisovatel stydět nemohl. Stačilo málo. Nápad a styl.
Návštěvnost trhala rekordy a komentující ho zavalili lavinou obdivných výkřiků. „Dr. Plk“ se octil v blogerském nebi. Vyplodil srdcervoucí příspěvek a doplnil jej realisticky choulostivou fotografií neuspokojené části svého těla. Úspěch se dostavil okamžitě a celý spot zněl takto:
„Ráno byla u zubaře, večer orálně nemohla a plazma za čtvrt miliónu to nezachránila. Hehe.“
Géniové ještě nevymřeli.