Těžce. Přichází na svět v krvi a v obtížně snesitelné bolesti stejně jako dojička, prodavačka, inženýrka, učitelka, manažerka nebo astronautka. Vím to. Nebyl jsem sice přímým svědkem zrození nového života, ale neumělé a nekvalitní fotografie pořízené přímo na porodním sále kvalitním mobilním telefonem hovoří za vše. O moderním světě nemám žádné iluze. Fakt, že novopečená matka ještě v okamžiku, kdy erudovaný lékař opravuje několika stehy na citlivých místech následky divokého porodu, vytáčí telefonní čísla svých nejbližších a sděluje jim, že přelidněný svět obdržel dalšího občana, vypovídá dost o tom, kam spěje lidstvo jako takové. Do pekla nebo do nebe. Přičemž platí, že pro někoho je peklo nebem a pro jiného může být nebe peklem navěky. Bez záruky.
Fungl nová opavská porodnice, černobílými dlaždičkami obložená místnost, veselé sestřičky dojídající za pochodu zbytek pozdně odpolední svačiny, vynervovaná mladá matka v prekérní a nedůstojné poloze, patnáct stovek za utišující injekci a dalších pět stováků za přítomnost otce u porodu v bezplatném zdravotnictví. O chvíli později za přítomnosti slz a zoufalého křiku přichází na světlo boží živoucí bytost, která se ještě neumí rozhodnout, zda se jí do nového světa vůbec chce. Načež dorazí nezbytná byrokratická procedura a číslo 1381 napsané zdravotně nezávadným fixem s neomylnou důsledností a nepřehlédnutelně na bříško bezbrannému stvoření, které se možná domnívá, že to nejhorší už má za sebou. Mýlí se.
Přemýšlivému člověku to nedá a tak podá vstřícně ruku vědě zvané numerologie. A zajímá ho, proč právě tahle cifra. Jaký má hlubší smysl, pokud nějaký má. Není moc na vybranou, ale něco by se našlo. Kupříkladu - v roce 1381 přišla stejně bolestně na svět Svatá Rita z Cassia, patronka žen zoufajících a řešitelka manželských problémů. Nařízení vlády číslo 1381 z roku 2006 pak nařizuje osobní požitky duchovním církví a náboženským organizacím. Podepsáno premiérem české vlády vlastní rukou. Svatý kruh se uzavírá a ukazuje se, že každé číslo má své tajemství a pokud ho dokážete objevit, budete bohatší. Někteří skutečně, jiní duchem. Volba je na vás a vězte, že Adsense není středobodem vesmíru.
Já volbu neměl. Jsem nevlastní odmalička a jiné už to nebude. Vychovával mě nevlastní táta, který biologicky vzato byl mým dědem, protože můj vlastní táta vzdal dobrovolně cestu životem rok po mém narození Matka pak zjevně na mou výchovu neměla nervy a tak jsem byl ještě coby nemluvně svěřen do péče roztomilé babičky, kterou jsem pak nazýval matkou. Tyto dvě tragické události způsobily totální bordel v příbuzenských vztazích a plácám se v tom dodneška. Pokud nevíte, kde je problém, zkuste geniální monolog Vlasty Buriana, který ve svém nesmrtelném proslovu naprosto logicky došel k závěru, že je svým vlastním dědečkem.
Stal jsem se tedy letos plnoprávným dědečkem. Nevlastním. Prvního prosince v sedmnáct hodin a dvacet devět minut přišla na svět nová žena jménem Vanessa. Budoucí skvělá webdesignerka, na což osobně dohlédnu. Čtyři kila dvacet a dvaapadesát poctivých centimetrů dokazují, že otec nebyl žádný troškař. Nevlastním přičiněním stal jsem se tak v jediném okamžiku nevlastním dědečkem vlastní dcery svého nevlastního syna, který je vlastním synem mé vlastní manželky. Zmatek. Chaos. Stáří.
A pointa? Není. Pokud jste dočetli až sem, zanechte stárnoucímu blogerovi nějaký potěšující komentář a také adresu na svůj web, pokud nějaký máte. Slibuji, že žádná ú-er-el nezůstane ležet ladem a bude se mi hodit při dokončování série o kvalitním a úspěšném čtenáři. Protože rozporuplná duše čtenáře rozhodně stojí za prozkoumání.