Založit webdesignerské studio v zemi, kde neomezený přístup k internetu vyjde měsíčně levněji než jedno poctivé číslo s nejlevnější prostitutkou, není žádný velký kumšt. Za dva dny soustředěné práce měl „Chrchlajz“ svůj prezentační web komplet po kupě, vystaven online na bezvadné doméně a mohl začít lovit webuchtivé zákazníky.
„Chrchlajz“ si neříkal dobrovolně, ale zvykl si. Přezdívku schytal celkem záhy díky své nezřízené vášni pro tabákové výrobky jakéhokoliv druhu, což se na jeho postavě, dechu i řeči neblaze podepsalo, přestože nedávno dovršil teprve sedmnáctý rok svého života. Nudného života, nutno podotknout. Vymetat bezduché diskotéky nebo stát se postiženým členem pitomého herního klanu ho nelákalo, sličné a urostlé děvy vonící sexem se mu díky jeho rachitické postavě a chrchlavému projevu obloukem vyhýbaly a se starší ségrou, přemoudřelou učitelkou dějepisu, nebyla rozumná řeč.
Být webdesigner a vydělávat těžké prachy mu ale přišlo celkem cool, protože to dělali skoro všichni jeho známí. A že jich měl dost. Nebyl žádný Picasso, protože podobné nadání se v genech jeho předků nevyskytovalo, ale dobrý základ měl, neboť tatík byl vyhlášeným malířem pokojů a ložnic. Ten se ale bohužel na víc, než na jednoduchou rovnou linku pod stropem v životě nezmohl a obloučky nad kuchyňskou linkou považoval za znevážení malířské profese a science fiction.
„Chrchlajzovi“ se ale web opravdu povedl. Většině jindy jízlivých kritiků na fórech věnujících se tvorbě webových stránek, kterým své dílo nezištně poskytl k zhodnocení, spadla údivem čelist tak hluboko, že jim znemožnila psát obvyklé sžíravé a nenávistné komentáře. Setkal se prostě s fenomenálním úspěchem a byl pochválen a veleben. Až na půdu. Jenže to mu kšeft nepřineslo ani jediný, protože potenciální klienti zřejmě navštěvovali jiná webová sídla.
Podstatnou část hlavičky webu tvořila překrásná scenérie lidmi zapomenutého ostrůvku uprostřed nekonečného oceánu s písečnými plážemi a blankytnou a obláčky posetou oblohou, která v ostrém kontrastu s tmavošedým pozadím dýchala nostalgií a uklidňující atmosférou. Každý zapálený turista by zaplesal, ale klienti se ofrňovali. Při tvorbě „Chrchlajz“ ponechal stranou otázku, co má webdesign společného s mořem, protože do toho celkem nikomu nic není a umělcova duše prostě má svá pokroucená zákoutí, ale položil si otázku, proč si u něj nikdo nic neobjednává. A to už web skoro týden běžel! A nic!
Nějaké zdlouhavé a zbytečné texty na svém webu neplánoval, protože se u mnohem zkušenějších borců dozvěděl, že lidi na webu stejně nečtou, takže celý obsah spláchl několika větami a začal se věnovat části webu, která doposud tvořila nepříjemný dojem prázdného prostoru. Portfoliu.
Toužil vlastnit desítky či stovky referencí, jenže pracovat zdarma a jenom pro potěchu se mu ani za mák nechtělo, protože jeho fotřík taky nic podobného v životě neudělal, a tak mu postával v garáži fungl nový dostavník věhlasné značky Škoda. „Chrchlajzovým“ snem byl ale luxusní Lexus a pro jeho získání byl ochoten udělat cokoliv, pokud slovo „cokoliv“ nezavánělo těžkou fyzickou prací. To webdesignerská profese splňovala dokonale. A tak přemýšlel, čím by budoucí zákazníky zaujal a naplnil sekci webu nazvanou prostě „Reference“. Díky svému přesvědčení, že zdarma ani kuře nehrabe, totiž žádné neměl. Zbylo mu tedy jediné. Přesvědčit tu masu kapitalistů, která neví, co s penězi, aby pochopila, že je nejlepší a king webdesignu a dokončil svůj geniální prezentační web na stránce „Reference“ všeobjímající větou:
„Kompletní kódování, design. Použité technologie: XHTML 1.1, CSS 2.1, PHP 5, PosgreSQL.“
A měl to.
