Z čistě historického pohledu vzato je celý současný web doposud neochmýřeným mládětem, které ještě ani nestihlo otevřít oči a potácí se zmateně od bradavky k bradavce, aby nezdechlo na nedostatek potravy. S malým rozdílem - absence dostupné stravy už problémem moderního digitálního média nebyla. Skutečná potíž naopak začínala vyrůstat v šíleném elektronickém podhoubí, v němž se dnes a denně rodila nepřehledná smršť kravin, hovadin a nesmyslů, které se s železnou pravidelností objevovaly a byly širokou veřejností ochotně konzumovány, aniž by se jednalo o duševní delikatesy. Najít výživnou a kvalitní bradavku se tak stávalo digitálním Svatým Grálem. Navíc některé z publikovaných ptákovin byly dokonce vydávány za pravdu, což Bůh nesl nelibě, církev svatá se ošívala a Tlapyč, který dávno znal metodu, jak oblafnout rychlost světla a jaké je skutečné Kalužovo IQ, se zlomyslně uchechtával.
Pravidlem se tak stávalo, že největším dilematem každého člověka hledajícího smysluplné informace, bylo správně se rozhodnout, jak z nepřehledné houštiny evidentních žvástů něco rozumného vydolovat. Relevance, což je slovo latinského původu, je bohužel každým z dvojice zúčastněných chápáno jinak. Jiný pohled má hledající tvor a jiný poměrně hloupý vyhledávač, který o tom, co člověk doopravdy hledá, má velmi mlhavou představu. Zhusta žádnou, někdy falešnou a častokrát také hrubě zkreslenou. Dostupné statistiky návštěvnosti by mohly vyprávět.
Intelektuální přestřelka skutečných Titánů české blogosféry nemohla „Kurviče“ minout a nechat chladným. SEO bylo jeho denním chlebem, který ne zcela nezištně rozděloval mezi potřebné, aby přežil a uživil rodinu. Špatně spal a důsledkem nespavosti bylo kromě jiného pět rozežraných parchantíků a kdysi půvabná manželka s trvalými kruhy pod očima. Honba za klenoty webu – pagerankem a S-rankem – tvořila převážnou část jeho pracovního dne a registrace do chaoticky vznikající sítě nepříliš kvalitních katalogů pak zabrala převážnou část noci. Přezdívku, kterou se dobrovolně prezentoval na rozměrné informační dálnici, si uštědřil sám a dobrovolně. Vyjadřovala totiž perfektně to, co každé ráno v souladu s tím, jak pracovali nevyzpytatelní roboti, pociťoval. „Kurva, už jsem zase na třetí stránce“ byla myšlenka, která ho pronásledovala pravidelně. Kurva se tak postupně stávala denní konstantou, zatímco nevyzpytatelnou proměnnou bylo číslo stránky ve výsledcích vyhledávání.
Jeden ze zmíněných a respektovaných odborníků na vyhledávače si navíc dal novoroční předsevzetí, že rozbourá všeobecně mylné představy o tajemném SEO, čímž „Kurviče“ teď, na samém konci roku, neskutečně nasral. Měl totiž vypracovanou spoustu až alchymistických metod, které na platící klienty zabíraly, především proto, že o skutečném fungování webu věděli totéž, co panic o orálním sexu. Moudrý SEO guru se mu ale svým rozhodnutím vyvracet omyly a psát o problematice srozumitelně naboural do byznysu, což by nadzvedlo každého. Skutečnost, že vystavené, veřejnosti snadno dostupné a pochopitelným jazykem publikované informace o magickém oboru budou k dispozici kdejakému jelimanovi, povážlivě zamíchala rozdanými kartami lukrativního SEO byznysu a to nemluvíme o přicházející finanční krizi, která už nějaký ten pátek klepala na dveře a čekala na vpuštění.
„Všechny sovy, nebýt chráněné zákonem, bych nemilosrdně povraždil“, dumal nevesele a uzavřen ve své ponuré SEO laboratory přemýšlel, co dál. Výsledek na sebe nenechal zase tak dlouho čekat, protože „Kurvič“ už nějaký čas převaloval v hlavě podnětnou myšlenku, že by mohl s nastupujícím novým rokem takříkajíc změnit barikádu. Místo honu na zajíce by mohl napsat a spustit svůj vlastní vyhledávač a stát se prohnanou liškou. Programátor nebyl hulánvíjaký, ale na tom vcelku nesešlo, protože se ukazovalo, že lidem je vlastně jedno, jakou informaci dostanou. Zda relevantní nebo pitomou. Většina internetového národa totiž stejně věřila tomu, že co je v televizi nebo na internetu, je pravda pravdoucí, a tak jeho nový vyhledávač nemusel být kdovíjak sofistikovaným kusem softwaru.
V podstatě stačilo na zadaný dotaz posbírat výsledky z konkurenčních vyhledávačů, ty pak promíchat náhodnou funkcí postavenou na systému kola štěstí, které se tak osvědčilo u Mountfieldu, a výsledek předložit hledajícímu uživateli. Prostá úvaha importovaná z tvrdě komercionalizovaného světa super a hypermarketů postavená na faktu, že zákazník si málokdy zakoupí jenom to, co si původně pořídit chtěl, a zavalen množstvím různorodého zboží narve objemný košík k prasknutí i nebetyčnými kravinami, mohla slavit úspěch. A Google se svým „Zkusím štěstí“ se může jít klouzat. Ukáže se příští rok.
Pro začátek si tedy zaregistroval kupodivu doposud volnou doménu „huhle.cz“ a vymyslel úderný slogan, který při troše štěstí mohl v roce 2009 způsobit zemětřesení na poměrně zkostnatělém a neohebném trhu vyhledávacích robotů. „Konkurence je nám třeba jako praseti drbání“, pomyslel si ještě a vrhl pohled na manželku, která právě vylezla z lůžka a vyhlížela hodně kubisticky. V souladu s touto myšlenkou se také rozhodl, že v novém roce si pořídí bezva milenku, ať žena vidí, že konkurence nikdy nespí. A slogan? Zněl takto:
Vyhledávač Huhle,
hledá tam i tuhle.
Letos ne, až napřesrok,
s Googlem hledá jenom cvok.
P.S.
Sluší se v silvestrovském dni všem čtenářům, kteří mému Blábolníku doposud zůstali věrni, popřát něco optimistického do nadcházejícího roku, který určitě nebude nudný. Pokud jde o mě, dal jsem si novoroční předsevzetí, že minimálně v roce 2009 už nevyjde na tomto blogu ani jeden článek věnující se tak či onak SEO. Ošemetnou problematiku přenechám povolanějším a jim, jakož i vám ostatním, ze srdce přeji, aby nadcházející rok splnil všechna vaše očekávání. I ta, o kterých ještě nevíte, že je budete mít. Upřímně vám já i Tlapyč děkujeme za stálou přízeň.