V přítmí zapadlého restauračního zařízení se toho večera po dlouhé době sešel celý webdesignerský tým. Věkový průměr všech zúčastněných se nenápadně a skromně krčil těsně pod oficiální hranicí plnoletosti, ale přítomné sebevědomí se málem dalo krájet, stejně jako vzduch v začouzené místnosti, jejíž majitel nehodlal zbytečně házet klacky pod nohy vyznavačům nikotinu. Sám byl vášnivý kuřák, pijan a příznivec moderní techniky, které měl plný příruční sklad, protože ho pravidelně doplňovali občané snědé či nemyté pleti, kteří celý život trpěli neuhasitelnou žízní, ale málokdy měli dostatek potřebného oběživa na uspokojení své základní potřeby.
Po původu donesených moderních hraček ovšem hostinský nepátral a zavedený systém směnného obchodu mu náramně vyhovoval. Jeden zánovní iPhone za tři piva byla solidní cena a daňový úřad se může jít vyfotit. S tím, že alkoholické nápoje poskytuje i evidentně nedospělým návštěvníkům, si také hlavu nelámal, čímž si získal trvalou oblibu především mezi nadějnými budoucími počítačovými a především webdesignerskými experty. Proč právě webdesigneři nebo programátoři nejvíc chlastají zůstávalo záhadou, kterou nehodlal řešit, dokud se vzájemně výhodný kšeft vyplácel oběma zúčastněným stranám.
Díky své vstřícnosti byl také hrdým majitelem vypiplané webové prezentace, jejíž skutečný přínos byl ale dost diskutabilní. Díky tomu, že na webu se prezentoval jako majitel restaurace připomínající hybrida mezi jídelnou Grandhotelu Pupp a zámeckou restaurací v Hradci nad Moravicí, k němu občas zabloudili pomýlení hosté, které ovšem jídelníčkem nabízejícím ušmudlané utopence a duhovou klobásu těžko mohl uspokojit. Odcházeli tedy zklamaní, ale málokdo z nich měl iPhone, takže ho jejich kvapný útěk bez útraty zase tak moc netrápil. I webdesign či SEO prostě mívají své limity, říkali kluci webdesignerští a ti svému řemeslu určitě rozumějí. Takže po ničem dál nepátral a donesl trojlístku webdesignerů další várku poněkud zemdleného pivního moku.
„Sehnal jsem fakticky bezvadnou zakázku,“ prohlásil po prvním doušku nekorunovaný král webdesignerského studia a zatvářil se jako Alexandr Veliký po dobytí Mezopotámie, přestože k ní přišel jako slepý k houslím jen díky své registraci na Webtrhu. Cézet. „Je v tom ale malý zádrhel. Klient požaduje osobní schůzku, protože informace zveřejněné na naší webové prezentaci mu k plánované tvorbě jeho projektu prý nestačí. Přestože jsou dokonalé.“ Texty jim zpracovalo vyhlášené copywriterské eso za dva iPody pořízené recipročně ze zásob pana hostinského, což byl hlavní důvod jejich dnešního dilematu. Stylistika na úrovni, texty úderné a mířící k samé dřeni a podstatě nabízené služby. Skvělá práce.
Vážná potíž tkvěla ve faktu, že všichni pohromadě vypadali jako banda zfetovaných punkerů a navíc polovinu toho, co na svých stránkách prezentovali, vůbec nechápali. Na kontaktní stránce webu také raději své fotografie nepublikovali, protože s ohledem na svůj životní styl a názory nevypadal ani jeden z nich jako solidní a důvěryhodný partner. Jenže za svobodu vypadat jako idiot zvonili klíčema jejich rodiče na Václavském náměstí a oni se těžce dosaženého výdobytku nehodlali vzdát.
„Tož to jsme totálně v řiti,“ prohlásil grafický kreativec studia, který vypadal trochu jako David Bowie v době své největší slávy. Kdo ví, možná byl grafik doopravdy mimozemšťan. Ostatně matka jeho biologického otce úspěšně už šestnáct let tajila. Nejspíš věděla proč. „Co budeme robiť, chlopi? Nehodíme raději na tentok byznys bobek a nezprubneme onačejší byznys?“ dodal s nadějí, že osobní schůzce se zákazníkem unikne. Mluvený projev nebyl jeho nejsilnější stránkou a nejlépe se cítil ve virtuálním prostředí cracknutého Photoshopu. „Co kdybysme do světa poslali tuhlenc Salesmana? Šak styk s klientem je jeho šálek čaje, což? A beztak je nám většinou k prdu, jenom chlastá a hulí a tváří se furt děsně vážně.“
Salesman se nervózně ošil a zatvářil mrzutě, přestože podobný vývoj očekával. Vyzdoben dvěma piercingy v nose a jedním nad pravým obočím také nevyhlížel příliš důvěryhodně a chybějící dvojka vpravo nahoře způsobila, že se raději nikdy neusmíval. Ze zubaře měl totiž panickou hrůzu a po posledním zážitku na zubařském křesle, kdy málem ukousl ošetřujícími lékaři malíček, se vztah českého zdravotnictví a jeho ústní dutiny ocitl ve vztahu vzájemně respektované ignorance. Jazykem ucpal díru po vylomeném zubu a prohlásil nadějně: „Hele, a šo dybyšme maximalizovali diferenšiální e-slušby, šyštémově vydetekovali koherentní šízení a šrozumitelneji profilovali virální byznyš plán, he?“
„Mluv česky, hňupe, tyhle cancy si nechej pro zákazníky a raději se vyjadřuj písemně,“ usadil ho poslední člen týmu. Kodér, jehož práce byla nejen veřejně, ale také interně v odborném týmu podceňována. Neprávem, protože kodéři jsou ty nejrozumnější bytosti, které nejenže vidí do střev každé webové prezentace, ale také dokáží spoustu zjevných pitomostí vyeliminovat prostě tím, že díky CSS zařídí jejich nezobrazení. Kodér je ve své podstatě digitální gynekolog, který vidí skutečné problémy, protože se hrabe ve skrytých místech většině obyčejných smrtelníků utajených.
„Mám mnohem lepší nápad a tentokrát bude po mém,“ prohlásil naštvaně, vzpomenuv si na poslední kreativní grafický layout, v němž mu grafik pomstychtivě vyrobil stínované kytičky po celé ploše širokoúhlého sedmadvacetipalcového monitoru. Ještě nikdy ve svém krátkém životě se takhle absolutně nenapozicoval a teď měl v úmyslu prosadit radikální řešení. Vztyčeným ukazováčkem přivolal hostinského, který se za výčepem nudil a snažil se bezvýsledně zaktivovat jedno z uskladněných elektronických zařízení. Dorazily tři půllitry a kodér dokončil svou myšlenku.
„Normálně a bez okolků vydekódujeme flexibilní marketing, kvalifikovaně syntetizujeme virtuální e-commerci, pak sofistikovaně analyzujeme heterogenní techniky a neodkladně abstrahujeme kognitivní řešení, načež manažersky aktivizujeme paralelní sítě a tím vybruslíme z definovaného problému.“
Ticho. Nechápavé pohledy. Piercingy změnily dosavadní umístění. Mozky nestíhaly a hostinský jenom nevěřícně čuměl. Takhle nečekané řešení neočekával nikdo z přítomných. „Jo, přesně takhle to uděláme,“ prohlásil po delší odmlce šéf webdesignerského studia a všichni jako jeden muž s ním souhlasili.
Bez kvalitního kodéra by totiž celý webdesign byl v prdeli.