Nešťastný odsouzenec měl oprávněný pocit, že dnešní den nebude patřit k jeho nejoblíbenějším. Určitě ale bude náležet k posledním na tomto podivném světě, což ho rozesmutnilo. A také nakrklo, protože nadcházející exekuce byla dle jeho mínění nezákonná a ohavně zaváněla justičním omylem. Sprostou vraždou. Bude zabit podle regulí a pravidel, na jejichž tvorbě se ovšem podílet nesměl a pochopitelně s nimi zásadně nesouhlasil. Už déle ale tušil, že k něčemu podobnému se schyluje a dnešní poprava jeho předtuchám dala za pravdu. Přestože se ale projevil jako skvělý vizionář, byla mu v současné nezáviděníhodné situaci jeho jasnozřivost celkem hovno platná.
Zavrtěl se a podlaha propadliště navztekaně zavrzala. Oprátka se bolestivě stáhla kolem krku a jakýsi podivný opeřenec mu pokálel rameno. Nikdo si této nechutné události nepovšiml a jeho napadlo, zda může být k něčemu dobré odejít ze světa posraný taxonomicky obtížně zařaditelným létajícím tvorem. Asi je to fuk, protože v posmrtný život nevěřil. Navíc - pokud by se ukázalo, že se celý život mýlil, v nebi ho zajisté ochotní andělé očistí a v pekle se takovými drobnostmi určitě nikdo nezdržuje.
Podíval se na své katy. Jeden byl vysoký, kostnatý a vyznačoval se kamenným výrazem ve tváři, takže nebylo patrné, na co právě myslí. Hovořil zásadně v jednoduchých větách a moc řečí nenadělal. Ve funkci exekutora byl ale teprve krátkou dobu a ještě neměl dostatečnou praxi a koneckonců ani moc fanoušků. Zjevně mu to nevadilo. Věděl, že jeho čas teprve přijde a dnešní poprava byla prvním odrazovým můstkem k mnohem větší popularitě. Nechutným, ale potřebným.
Druhý soudce byl obézní, až oči přecházely. Na první pohled dobrosrdečný a dalekosáhle oblíbený tlouštík se tvářil nedočkavě a netrpělivě přešlapoval, což se projevilo vlnobitím tukových zákoutí na rozměrném těle. Dlouhý a Široký, vzpomněl si při pohledu na dva exetury nešťastník pod oprátkou na své mládí. Bystrozraký mu zjevně stál za zády. Ušklíbl se a rozhodl se, že svůj definitivní konec bude brát sportovně. Ne že by na jeho rozhodnutí nějak extra záleželo, ale hodlal odejít důstojně a s úsměvem na rtech. Nezdařilo se. Strach z nicoty byl všeobjímající a odvážný úsměv se během okamžiku změnil v nepěkně vyhlížející škleb.
Závěrečného slova se ujal tlouštík a odsouzence přepadl lehce zvrácený pocit radosti, že už celé to pitomě divadelní drama bude mít za sebou. Přesto se dál šklebil. „Byl jste shledán vinným z nadbytečnosti a odsouzen k trestu smrti. Součástí vysloveného trestu je také trvalé zapomnění a neexistuje, zdůrazňuji, neexistuje návrat zpět. Vaše dny jsou sečteny, o nocích nemluvě. Nikdo vás už nepotřebuje a zabíráte místo potřebnějším. Právo posledního slova před popravou vám bylo odepřeno, protože byste se zbytečně rozkecával, a tolik času nikdo z nás nemá,“ prohlásil nabubřele tlustoprd a znovu spustil tukové vlnobití.
„Váš život ztratil smysl. Život bez smyslu je nesmysl. Smrt je tedy logickým východiskem z vaší dosavadní existence. Nechť vás opatruje Gates,“ přisadil si čahoun, aniž změnil strnulý výraz ve tváři. Načež dal nenápadným pohybem pokyn vykonavateli rozsudku – mistru popravčímu.
Odsouzenému se náhle propadla zem pod nohama a oprátka mu v jediném prchavém okamžiku vyrvala život z těla. Poslední blog na internetu tak zmizel v propadlišti digitálních dějin.
Tématickou ilustraci nezištně poskytl Petr Mucha. Děkuji.