"Ug, ug, uga," prohlásil zrzoun, vědom si své intelektuální převahy. "Bug, urgh, buga bug!" zamával nesouhlasně rukama jeho protějšek, černovlasý obr přezdívaný v nepočetné tlupě, kde zastával roli vůdce, Bugáč. "Bugy, bugy, buga, bugy bug," dodal výhružně, čímž dal jasně najevo, že nabídka zrzavého příslušníka kmene Ugounů je pro něj zásadně neakceptovatelná.
Duševní vlastnictví bylo čerstvou civilizační novinkou a Bugáč měl oprávněný pocit, že pět mamutů za myšlenku udržení ohně je cena přemrštěná. Zrzavý vizionář, který plamínek objevil úplnou náhodou, ovšem nehodlal smlouvat. Jak přišel na myšlenku plápolající zvláštnost udržet při životě co nejdéle, považoval za své výhradní know-how, a neměl pocit, že by kdejakému přivandrovalému utřinosovi měl vykládat okolnosti, jak na vzájemnou interakci vyschlé větve a hořícího uhelného prachu přišel. Ne zadarmo. Navíc historka to byla blbá a nudná, což bylo nutné utajit za každou cenu, protože by vypadal jako idiot.
"Ugagy uga, ug!" uzavřel zrzek neplodný dialog a otočil se k potenciálnímu zákazníkovi zády. V překladu to znamenalo nejspíš "vyser si voko, šmejde," protože Bugáč se naježil. "Bug, bug, bugááááá!" zadeklamoval obr rozhořčeně zvýšeným hlasem a dal tím kolemstojícím příslušníkům obou kmenů najevo, že se nehodlá vzdát jen tak bez boje.
Teplo byla vzácnost, která se teprve dostávala do povědomí zoufalců žijících v době ledové. Že se jednalo o dobou ledovou neměli sice vědecky zdůvodněno, ale vnitřně byli přesvědčeni, že tak děsná klendra se prostě nedá přežít. Ne bez moderních vědeckých poznatků. Drželi tedy palce Bugáčovi. Sdíleli s ním totiž přesvědčení, že na nový objev mají právo všichni a pěkně grátis. I proto, že mamuti se pomalu stávali nedostatkovým zbožím a pět vypasených kousků za jeden hloupý plamínek vyhlíželo jako loupež za bílého dne.
"Ug, ugagu, ugyga, ug, ug, ug," otočil se zrzek, kterému došlo, že bude-li sveřepě prosazovat přemrštěné nároky, umře on a jeho rodina hlady. Sice v teple, ale co je to za útěchu? Rozhostilo se ticho. Bugáč se totiž hluboce zamyslel. Tři mamuti konzervovaní chladem za kmenovým trvalým bydlištěm vypadali jako slušná cena za trochu teplé pohody. Na vytěžení masa byl potřeba minimálně krumpáč, jenže ten ještě nebyl vynalezen.
Podnětnou myšlenku uložil Bugáč do to-do listu a nakonec slevil ze svých požadavků. Měl ale podmínku: "Buga bug bugyra, bugy bug," řekl a tiše doufal, že jeho nabídka bude přijata i s výhradou, že myšlenku tepelné pohody smí dále šířit, aniž by musel platit licenční poplatky ve formě dodávky mamutí kýty konkurenčnímu klanu o každém víkendu. Troufalé, ale marketingově přijatelné. I přesto, že ani víkend ještě nebyl vynalezen.
Zrzoun se ocitl na rozcestí. Myšlenka udržení ohně byla převratná, ale sama o sobě mu byla k prdu, když kvůli své neduživosti nebyl schopen ulovit ani zatoulaného sviště, o mamutovi nemluvě. Syn se nepovedl a matlal jakési pitomosti na zdi jeskyně, kde bydleli. Svému pokojíku říkal Altamira a tvrdil, že v budoucnosti se vědci poserou blahem, až jeho umělecká díla objeví. Takového nekňubu by nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli.
Osm dcer a tři manželky také něco sežraly a fakt, že umřou hlady, ale v teplíčku, je kupodivu vůbec nenaplňoval uspokojením. Nakonec mu tedy nezbylo nic jiného, než zdánlivě výhodný kšeftík realizovat. Tlapa stiskla tlapu a příslušníci obou kmenů se v klidu rozešli do nehorázného mrazu, který bude časem vystřídán globálním oteplováním.
Bugáč se ukázal být obchodníkem každým coulem. Prodával jednu a tu samou myšlenku stále dokola a bylo mu fuk, že Zrzounova rodina umřela hlady, protože její hlava nebyla schopna vynalézt užitečný nástroj k demolici zmrzlé potravy, a jedinou geniální myšlenku, která stála za to, prodala hluboko pod cenou nenažranému kšeftmanovi s ostrými lokty.
Proto vyhynuli mamuti.