První mimozemský kontakt a co z něho plyne

Nenápadná planeta se jmenovala Hutlamulagrgunchula, což byl název, který něco velmi nelichotivého vypovídal o duševní svěžesti jeho autora. Astronomové také kroutili hlavou a někteří si i významně ťukali na čelo, ale právo objevitele pojmenovat nově zaznamenaný kosmický objekt podle svého, bylo sice nepsaným, ale o to úzkostlivěji dodržovaným zákonem.

Jednalo se o první planetu obdařenou inteligentním mimozemským životem a jak se ukázalo později, když notně vyjevení a vykolejení lingvisté konečně odhalili tajemství jazyka zde žijících humanoidů a vytvořili překladový slovník, její objevitel a názvotvůrce se hrubě sekl. Samotní obyvatelé totiž svou domovinu nazývali naprosto odlišně a na jméno Gutlahulahrhunchula byli patřičně pyšní.

Vesmír je ale podivné místo pro život a tak z tohoto omylu nikdo žádné složité závěry nevyvodil. V rámci zachování jednoduchosti a srozumitelnosti vzájemné komunikace se planetě prostě začalo říkat „Chrchel“, s čímž se její obyvatelstvo ochotně smířilo, protože v jejich jazyce ekvivalent pro nechutný výměšek lidského těla neexistoval. To samo o sobě bylo nezvyklé, protože mimozemské bytosti přesně tak vypadaly. Až na tři vysouvací tykadélka a dva miniaturní pahýlky, kterými ovládaly elektronické obdoby na Zemi dávno zdomácnělého tabletu od MacIntoshe, skutečně vyhlížely jako odpadní produkt nepříliš dobře fungujícího lidského metabolismu.

Objev vyspělé mimozemské civilizace pochopitelně způsobil na Zemi obrovské pozdvižení. Média seriozní i bulvární se předháněla v představách, co vše může takový kontakt dvou zcela odlišných světů znamenat pro lidstvo jako takové, zatímco odborníci dumali nad tím, jak je sakra možné, že objev tak zásadního významu učinil slaboduchý neprofesionální astronom žijící poustevnickým životem v podhůří Beskyd, a nikoliv kupříkladu technicky dokonalý a nedávno renovovaný Hubbleův teleskop. Vysvětlení, proč nakonec uspěl amatér, bylo prosté a navždy také změnilo principy, na kterých do té doby zkoumání vesmíru stavěli věhlasní vědátoři.

Ukázalo se totiž, že všichni ti několika tituly obdaření kosmičtí vědci, znalí zákonitostí vesmírné mechaniky a všech souvisejících nauk, zásadně mířili technologicky vymakaný teleskop směrem, kde by se dle jejich odborných představ měl rozumný život nacházet. Zapomněli přitom na fakt, že rozum je entita, kterou málokdy najdete tam, kde ji očekáváte. A tak se stalo, že bezvýznamný amatérský astronom jedné noci namířil svůj obstarožní dalekohled Carl Zeiss Jena do míst, kde by inteligencí obdařenou civilizaci neočekával ani ten největší fantasta.

A byl tam! Jednoznačný důkaz dodal sněhobílý prstenec, obíhající kolem malé planety, na němž se v podivuhodně rychlém sledu střídaly trojrozměrné obrazy šťastných a veselých slizkých bytostí, používající na první pohled i lidstvu známé objekty. Jasně – byly to reklamní spoty. O něco později ten se sloganem – „Chruchliel – když zelená je opravdu zelená“ zdomácněl i mezi pozemšťankami, které už byly vší tou zářivě bílou kolem sebe pěkně deprimované a znechucené.

Zbývalo tedy jediné. Rozhodnout, co bude tou první otázkou, která otevře stavidla vzájemně výhodné výměny informací mezi dvěma naprosto odlišnými kulturami. Zodpovědní činitelé po dlouhých a bouřlivých debatách nakonec dospěli k závěru, že z diplomatického i praktického hlediska bude přínosnější, když první otázku ponechají na zástupci mimozemšťanů. K čemuž došlo asi o půl roku později, když nahonem postavený mezihvězdný koráb dorazil k planetě Gutlahulahrhunchula a tři zástupci pozemského života nakráčeli po zeleném koberci k místodržícímu zdejší moci GutlaGutluHulovi III. a s pokorou a trpělivostí danou předchozím výcvikem, očekávali první otázku mimozemské bytosti. Ta vzápětí přišla a zbytek je už zaznamenaná historie.

Tmavě zelený zástupce mimozemské civilizace se na svém světle zeleném křesle rozpačitě zachrhlil a položil dotaz, který narychlo spíchnutý elektronický překladatel vcelku věrně přetlumočil trpělivě stojícím zástupcům pozemské komunity:

„Nás by opravdu strašně zajímalo,“ tři tykadélka se nervózně rozvlnila, „jak vy vlastně doma děláte to – SEO?“

Komentáře

Hezky napsané, ale závěr mě trochu zklamal :-) Display none mi přišel elegatnější!

Ale rozhodně pěkné...

Přidáno: 27. 3. 2010 20:18

Další narážka na SEO, už bych se měl asi přestat divit :-) ...Jinak zase pěkný příběh, kde bereš tu fantazii?

Přidáno: 31. 3. 2010 16:11

Mně se teda ten konec líbil!

Přidáno: 10. 4. 2010 20:47

Co si tak vzpomínám z nepřímého přenosu, prvního pozemského delegáta otázka jaksi zaskočila - jednak neznal odpověď a jednak se obával, zda nevyzradí nějaké globální tajemství. Druhý ale zachoval chladnou hlavu a největší tajemství lidstva vyzradil způsobem navýsost diplomatickým. Řekl všechno a neprozradil nic: "SEO děláme úplně stejně jako Vy na Gutlahulahrhunchule – prostě ho vychrchlíme, kolik ho máme a nachrchlíme všude, kam se jen vejde a pro jistotu ještě tuhle a támhle něco přidáme!"

Přidáno: 20. 7. 2010 14:41

Nový komentář

Kolik stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřicettři stříbrných střech? Vyplňte číslo.

 

Při komentování se snažte zachovat alespoň určitou minimální míru slušnosti a pište pokud možno s diakritikou. Komentáře naprosto mimo mísu, popřípadě komentáře urážlivé, protizákonné a podobně neprojdou sítem moderátora.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy. Odkazy na weby nabízející půjčky budou nemilosrdně odstraněny. Autor nemá lichváře v lásce.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].


| Nahoru ↑