V kanceláři vládlo ponuré ticho. Byznys nešlapal tak dobře, jak si majitelé regionální firmy představovali. Tušili asi proč tomu tak je, ale zvýšení obratu nemohli dost dobře vzít do vlastních rukou, protože by narazili hned na několik paragrafů trestního zákoníku. Moderní doba lehce vymknutá z kloubů si už diktovat nenechala a podnikatelský plán vzešlý z mozkového trustu dvou vrcholových manažerů obsahoval marketéry nenáviděná slova typu "kdyby, možná, nejspíš, asi, pravděpodobně..." a podobné.
Vzato kolem a kolem se vlastně moc dopředu plánovat nedalo, což dokazovaly statistiky a grafy z minulých období porovnané se skutečností. Barevně, přehledně, digitálně. Křivky plánu a reality se významně rozcházely a východisko z ekonomicky hloupé situace bylo v nedohlednu.
"Helejte se, podívejte se," osmělil se muž vzhledem připomínající havrana ze slavné hororové básně, "víme asi přesně, kdo za to, že proděláváme kalhoty může, že jo. Lidi. Otázka je, co s tím můžeme dělat, abychom nepříznivý trend zvrátili." Zatvářil se zasmušile. Miloval akční filmy a čelu jeho soukromé top filmové hitpárady vévodil Rambo ve všech svých podobách. "Tedy," usmál se křečovitě, "pár nápadů bych měl, ale české trestní právo je nesmírně zkostnatělé a bručet na stará kolena ve věznici s mimořádnou ochranou se mi moc nechce, že jo. Vám, řekl bych, taky ne." Tři další přítomní souhlasně pokývali hlavou. "I když je fakt," pokračoval s trochou naděje v hlase, "že z Mírova dneska umí utéct každý nevzdělaný pako, že jo. Ale stejně je zbytečné podobnou lapálii riskovat. Že jo." Dodal. Jmenoval se Bedřich Antonín Vrána, byl dvoutřetinovým majitelem společnosti, vypadal přesně jako havran a poměrně záhy byl svými společníky i zaměstnanci obdařen trefnou přezdívku "Žejo."
"Fšechny dochtory bych vylifroval na Sibiř, do gulagů, nebo kam," prohlásil postarší prošedivělý účastník schůze. Byl pyšný na použité písmeno f, které z hloubi duše miloval, a tak ho používal i ve slovech, kde jeho přítomnost byla gramaticky sporná. "Jenže to asi taky nepůjde, už je s kfížkem po funuse. Měli jsme je fšechny poflat do fiti, když sami děkovali a odcházeli. Pofdě bycha honit," dodal posmutněle a upadl do zádumčivého mlčení.
"Já bych jeden nápad měl," vstoupil dost nečekaně do debaty nejmladší člen vedení. Nebyl hloupý, ale ani chytrý, ovšem o životě věděl své. Byl také svým způsobem v celém městě výjimečný, protože vlastnil iPhone. Pohrával si prstem s technicky dokonale vyspělým displejem a vyjížděl si nabídky různých slevomatů. "Prostě nabídneme slevu. Výraznou slevu. Internet je už prakticky všude a zatím jsme se tam ani příliš neprezentovali. Když pominu zpackanou webovou prezentaci, na níž kvůli SEO neumětelovi, který ji spravuje, chodí lidé na naprosto absurdní klíčová slova. Ale to bych nerad dál rozváděl."
Rozhostilo se rozpačité ticho. Zase ticho. Ještě pořád bylo ticho. Pak se osmělil "Žejo" a položil otázku, která byla nasnadě. "Hele, a jak to vlastně celé funguje? Ne že bych byl zastaralej, ale nemůžu vědět všechno, co se kde na internetu šustne, že jo."
"No, je to prosté," osmělil se mladík a pokračoval, "prostě vyhlásíme slevu prostřednictvím nějakého webového slevomatu. Řekněme, že prvních pětset lidí dostane naše služby za polovic. Ale musí se pěkně předem ke službě přihlásit a objednat si jí jaksi dopředu. Jakmile se pak najde všech pět stovek zákazníků, slevu prostě aktivujeme. Jasně - je možné, že zpočátku si šáhneme do červených čísel, ale výhody jsou nesporné. Seženeme i klienty, kteří by o nás nijak jinak nezavadili. Klidně z celé republiky."
Chaotická webová prezentace mu pořád ležela v žaludku, ale o změně se zatím neuvažovalo, protože ji vyrobil a spravoval vnuk nejstaršího člena vedení firmy. Blbec, ale aspoň uměl poskládat tagy tak, aby to v prohlížečích fungovalo. Složitostí problematiky tvorby webu a SEO ale nechtěl ostatní zatěžovat. Stejně by to nemělo smysl. A vysvětlovat, proč drtivou většinu návštěvníků jejich webu tvoří ornitologové, se mu taky nechtělo. Trvalo by to dlouho a výsledek byl nejistý.
"Žejo" si vydloubl z nosu ukázkově oblé architektonické dílo, úhledně ho dvěma prsty zpracoval, cvrnknul do kouta a definitivně rozhodl: "Tak jo, máš náš souhlas. Jdeme do tohohle online dobrodružství a uvidíme. Hůř na tom už tak jako tak být nemůžeme a doktoři beztak sedí doma na prdeli a otravujou. Nejspíš proto, že je stejně nikde jinde nechtěj. Končím schůzi, a ty," pohlédl přísně na mladíka, "máš celou organizaci na starost." Společnost se rozešla a každý z účastníků si domů odnášel spoustu otázek a pochybností. Jenže nová doba žádá nové činy, to se nedá oddiskutovat. Že jo.
A tak se jednoho slunečného jarního dne, jen pár dní po Velikonočním pondělí, objevila na populárním slevovém serveru neodolatelná nabídka:
"Umřete ještě dnes nebo zítra! Se slevou 50 procent! Neváhejte - čím dřív, tím líp! Rakev zdarma a plačky za polovic! Nepropásněte jedinečnou šanci! Vaše pohřební služba Havran a spol., s. r. o."