Předseda vyšetřovací komise, který si už dávno vysloužil přezdívku Stará struktura, hrdě povstal a prohlásil: „Tohle už přestává všecko! Ti zatracení cizáci nám rozkrádají naše rodinné zlato. I stříbro, o oceli ani nemluvím. Automobilka v čudu, české pivo patří Afričanům a půlka národa chodí v čínských hadrech. Kam to všechno povede, ptám se? Jsem zásadně pro to, abychom tuto událost řádně vyšetřili a pak předložili parlamentu nové zákony, které by podobným krádežím jednou provždy zabránily. Pro začátek navrhuji celý český internet znárodnit a vytvořit samostatné ministerstvo, které bude bdít nad jeho bezpečností.“ V odpověď se ozvalo souhlasné mručení a to bylo také vše, čím komise přispěla k vyřešení případu. Když se totiž rozhodli vyzpovídat majitele a zaměstnance postižené firmy, ukázalo se, že všichni do jednoho zmizeli, a to včetně rodinných příslušníků.
Zmizení české internetové vyhledávací jedničky mělo ale dopad na chod prakticky celého národního hospodářství. Digitální katastrofa, jak událost hbitě pojmenovali investigativní novináři, pěkně zavařila majitelům firem, kteří v rámci úspor používali emailový systém dotčené společnosti. Lakonicky vzniklý problém shrnul šéf manufaktury na výrobu skládaného toaletního papíru: „Všechna naše obchodní korespondence je v prdeli. Nebo kde.“ Majitelé eshopů zaznamenali drastický pokles návštěvnosti a s tím související propad příjmů. Zaplacená reklama v Skliku se ocitla v nenávratnu a vyhledávače zboží typu Heuréka se ukázaly jako chabá náhražka. Nakonec jediní, kdo z digitální katastrofy profitovali, byli výrobci a prodejci alobalu. Obyčejní lidé zblblí rychle se množícími teoriemi o útoku mimozemšťanů prostě nevěděli, co si mají doopravdy myslet, protože seriozní zpravodajský server Novinky.cz byl pochopitelně také nedostupný.
Veřejná demonstrace několika stovek uživatelů diskusního serveru WebTrh.cz, kterým z minuty na minutu zmizely všechny poctivě našušněné ranky, už jenom dokazovala, jak nestabilní je moderní civilizace závislá na nepřetržitém toku prakticky neviditelných jedniček a nul. Veřejný protest zorganizoval člen serveru s přezdívkou „Rankoman“ a po bouřlivé diskusi týkající se místa plánovaného srocení, bylo nakonec k protestu zvoleno prostranství před Ministerstvem financí. Narychlo spíchnuté plakáty s textem „Chceme aby banky, chránily naše ranky,“ a temné mručení rozezlených mladých podnikatelů vyděsily ostrahu ministerstva, která promptně požádala nudící se policii o pomoc. Těžkooděnci vpadli mezi demonstranty jako průvan do průjezdu a protestující tak záhy místo ranků obdrželi pár ran obuškem. Zlí jazykové později tvrdili, že policisté jenom dohnali to, co zanedbali otcové nespokojených výrostků.
Ještě jeden fakt stojí za zaznamenání pro budoucí historiky. V době, kdy sada serverů společnosti Google tiše odpočívala, objevil se zčistajasna na výsluní fungl nový vyhledávač vytvořený prozatím neznámým brněnským programátorem. Hledač Ledňáček.cz, jak se nazýval, vypadal vcelku schopně a použitelně až do té doby, než se provalilo, že sice vyhledává spolehlivě, ale poněkud jednotvárně vodí dychtivé hledající na šikovně provázanou sestavu stránek patřících jeho tvůrci, přičemž konečnou zastávkou bylo webové sídlo pojednávající o jihomoravském městě Lednice. Na druhou stranu se ukázalo, že díky novému hledači se spousta průměrných Pražáků dozvěděla o existenci malebného městečka a následujících několik měsíců měli majitelé hotelů, penzionů a vinných sklípků v Lednici i blízkém okolí pravé podnikatelské žně. Prodalo se i víno, které by pravověrný vinař nepodal ani svému úhlavnímu nepříteli. Brněnský programátor, který se nikdy netajil svou nenávistí a nechutí k Seznamu, byl prvním a také posledním zatčeným, protože skutečného viníka se najít nepodařilo a on byl po ruce. Když se ale ukázalo, že na inkriminovanou noc má neotřesitelné alkoholické alibi, byl bez jakékoliv omluvy v tichosti propuštěn a slehla se po něm zem.
O týden později, když se vyhrocená situace trochu uklidnila a obyčejní uživatelé internetu si nalezli vhodné alternativy, se udály dvě zásadní věci. Za prvé vyšlo najevo, že Seznam.cz doopravdy nikomu nějak moc nechybí. A za druhé se objevila informace, která lidstvu způsobila malý šok a přinesla více otázek, než bylo k dispozici odpovědí. Dva šťouraví američtí novináři se totiž důkladně povrtali ve vlastnické struktuře společnosti Google Inc., která nadále trvala na tom, že s digitální katastrofou nemá nic společného, a ke svému údivu zjistili, že dva významní akcionáři se jmenují $!*m* a #?*q* a jako korespondenční adresu uvádějí planetu MakeMuka, soustava OGLE-2006-BLG-109L. Den po zveřejnění informace oba žurnalisté ale záhadně zmizeli a zmatené lidstvo si ulehčeně oddychlo. Co oči nevidí, srdce nebolí.
Velitel mezihvězdné nákladní lodi galaktické stěhovací společnosti Flash Gordon nesoucí jméno Drdůl se zálibně podíval průzorem na vzdalující se modrobílou planetu. Týden, který zde s kolegou strávil přípravou záchranné akce, byl velmi příjemný a Země, jak obyvatelé svou planetu nazývali, mu docela přirostla k srdci. Naučil se pauzírovaný mariáš a už se těšil, jak doma vytříská milióny na prodeji patentových práv k této nezvyklé hře. Část nákladového prostoru byla až po strop zaplněna bečkami hořkého zlatavého moku a fakt, že se osmdesát sudů plzeňského piva nenachází v přepravním listu, ho nevzrušoval. S celníky se dá vždycky dohodnout, usoudil. Až na drobný laps, kdy se po úspěšném zásahu museli vrátit pro zapomenutého bezdomovce, se celá akce skvěle vydařila. Obrátil se na svého pilota jménem Prdůl a prohlásil: „Stejně někdo něco zvoral. Poslali nás pro moderní budovu, ale to, co jsme naložili, je pěkná barabizna. Ale co, to není naše starost. Tak jo, Prdůle, nakopni naší kocábku, ať už jsme doma.“ Pilot poslechl a mezihvězdný stěhovací koráb s bouřlivým světelným efektem zmizel v hyperprostoru. Světlo na několik prchavých okamžiků zastínilo i svit oběžnice planety a pak už zbylo jenom vesmírné prázdno.
„Tatíííí,“ zatahal mladý mimozemšťan svého otce za chapadlo, „já to cí vidět. A cí, a cí, a cí...“ rozeřval se malý potomek a otrávený táta moudře usoudil, že jinou možnost, než splnit přání povykujícího prcka, nemá. S mumláním zaplatil přemrštěné vstupné a naštvaně si pomyslel, že celá tahle instituce financovaná také z jeho daní nemá valného smyslu. K čemu je nám to dobré, máme svých starostí dost, dumal, když ho prťavý potomek vláčel k první atrakci. Znuděný zřízenec utrhl část starožitného papírového lístku a dva mimozemšťané vstoupili do areálu, který je u vchodu přivítal rozměrnou cedulí s nápisem:
Místo poslední záchrany
Historický skanzen exotických a vymírajících digitálních druhů
Provozuje Ministerstvo galaktické historie
Nevstupujte mimo vyhrazené prostory
Neslizejte na zem a tvařte se nenápadně
Za tématickou ilustraci patří dík Martinu Vášovi