Prosklená kancelář v předposledním patře omšelého mrakodrapu vykazovala všechny znaky klimatu rovníkové džungle. Panovalo v ní dusno. Obrazné i skutečné. To reálné zavinil rozhořčený sympatizant neuchopitelného hnutí s názvem Anonymous. Podařilo se mu náhodou nabourat do počítačového systému, který ovládal chladicí systém a přehodit fáze. Řekněme.
Místo dodávky osvěžujícího vzduchu tak zblblý automat zafungoval jako předimenzovaný vysoušeč vlasů. Od krachu na newyorské burze v roce 1929 byla otvírací okna považována za životu nebezpečný přežitek, a tak přímým důsledkem hackerského útoku byla suita hojně se potících a nadávajících zaměstnanců. Jedenáct dobře oblečených zástupců mocných mediálních korporací nevyjímaje.
Dusno obrazné zařídila několikasetstránková zpráva, jejímž jediným posláním bylo zodpovědět poměrně jednoduchý dotaz. "Odpověď na otázku, jak zrušit internet, naleznete na straně tři," ujal se slova předsedající. Citovaná stránka obsahovala pouhé tři věty vyvedené tučným písmem: "Nijak. Nejde to. A basta." Řečník, který měl nejlepší léta za sebou, a svým projevem i vzhledem vzdáleně připomínal kachnu, zareagoval na šustivé zvuky, jak přitomní zaujatě listovali rozměrným fasciklem. "Zbylých čtyřistadevadesátsedm stran pak obsahuje podrobné zdůvodnění, proč je podobný požadavek nerealizovatelný," objasnil, svalil se do pohodlného křesla, utřel si pot z čela a lehce povolil kravatu.
Vetchý stařeček, navlečený do staromódního smokingu s extravagantním motýlkem pod krkem, vztekle převracel stránku za stránkou a po chvíli prohlásil: "Kdybych dostal do ruky toho pitomce, co vymyslel web, osobně bych mu zařídil bezplatnou lobotomii." Zamyslel se. "Nebo bych mu zpřerážel pazoury," dodal, vzpomenuv si na doby svého mládí, kdy tělesné tresty ještě nebyly nezákonnou a společností odmítanou činností. Zastupoval sdružení těch nejbohatších fonografických společností a dodnes měl pocit, že lidstvo mělo vymyslet gramofonovou desku a už nikdy nic jiného. Miloval ty černé nezkopírovatelné placky až úchylným způsobem. Moderní technologie pak považoval za zlo, jež je nutné vymýtit. Za každou cenu.
"Dobře, dobře," uťal ho pěkně stavěný zástupce filmových korporací. Bylo mu dvaasedmdesát let a ve fyzické kondici se udržoval sledováním televizních pořadů o aerobicu. "Lobotomie je jistě dobrá myšlenka, ale neřeší naše současné problémy. Piráti brouzdající internetem nám způsobují nevyčíslitelné škody a my musíme najít způsob, jak to celé zastavit. Jinak jsme v prdeli," nebral si servítky. "Manželka nutně potřebuje novou jachtu a jistě víte, že její pořizení nepatří k nejlevnějším záležitostem." Souhlasné kývaní přitomných ho inspirovalo k otázce, kterou položil kolegovi sedícímu po jeho pravici. "Jak jsme na tom v současnosti s vyhledáváním a trestáním těch hnusných pirátských kreatur?"
Dobře živený seladon s právnickým vzděláním, který osobně pamatoval Perry Masona, prohrábl připravené písemné podklady a ujal se řeči: "V oblasti represí jsme dosáhli značných úspěchů," spustil a rozepnul si nepadnoucí sako. "Uvedu jeden ukázkový příklad. Asi před měsícem jsme díky spolupráci internetového providera a místní pobočky FBI odhalili osmdesátiletou pirátku, která si nelegálně stáhla a veřejně pak svým vrstevnicím promítala všechny filmy s Gary Cooperem. Tím nám způsobila škodu," zalistoval ve svých materiálech, "dvanáct a půl milionu dolarů. Po dopadení jsme jí nabídli alternativu - dvacetpět let vězení nebo úhradu způsobené škody. Uznala svou vinu a podepsala nám splátkový kalendář. Je ochotna škodu zaplatit a tak nám každý měsíc ze své penze bude splácet dvěstěosmdesát dolarů. Bude jí to trvat asi 310 let, ale podepsala i dodatek, v němž slíbila, že neumře dříve, než částku uhradí. V případě porušení tohoto ustanovení půjde do pekla, takže určitě zaplatí. Je katolička." Ozval se lehký potlesk. Tak se na ně musí, na piráty, pomysleli si svorně všichni přítomní.
"Jenže naše ztráty se počítají na miliardy, pár milionů nás přeci nezachrání," povstal a rozhořčeně prohlásil šéf největšího hollywoodského filmového studia. "Náš poslední trhák Budlíkátor, který nás stál skoro půl miliardy jenom na honorářích hercům, se už dva dny po premiéře potuloval po nelegálních úložištích! Musíme najít systémové a funkční řešení. Já mám manželku, která nesnáší vodu. Ale také dvě milenky. A obě chtějí jachtu. Jak je mám, kurva, zaplatit, když nám piráti kradou tak drahé filmy a vůbec nejdou do kina, ha?" Odpovědí mu bylo pokrčení ramen. Každý měl svých starostí a milenek dost.
"Za všechno zlé mohou vyhledávače," osmělila se promluvit jediná žena v místnosti, zastupující nepříliš významnou zemičku ve střední Evropě. "Možná už vím, jak celý problém elegantně vyřešit. Ale nebude to zadarmo," dodala a zmlkla, aby kolegové měli čas tuto zásadní informaci strávit.
Rozhostilo se ticho rušené pouze šuměním zmatené klimatizace. Neprůbojná středoevropská zástupkyně zvažovala, zda si má v neskutečném vedru také něco povolit, ale po zralé úvaze od nápadu upustila. Podprsenka tak zůstala na svém původním místě a osazenstvo kanceláře na ní upíralo zvídavé pohledy. Řešení, řešení, řešení. Magická formulka znamenající spoustu jachet a klid od manželek i milenek jim zněla jako poselství z nebes.
Pokračování příště.